Bretonské a balfolkové tance jsou vhodné pro malé i velké, mladé i starší, veselé i smutné. Jsou to ryze společenské lidové formy, řetězové, kruhové i párové, ve kterých jde vždy především o to poznat nové lidi a příjemně strávit čas se starými známými.
Úterní kurzy v Nabosu se zaměří převážně na tancovačkový repertoár, pro širou veřejnost, hlavně aby bylo veselo. Nebudeme bazírovat na dokonalém provedení – i když vás nenecháme růst jako dříví v lese, hlavní bude si společně příjemně zatancovat.
Tančí a hrají se staré lidové tance, z nichž mnohé lze prokazatelně stopovat až hluboko do šestnáctého století a neprokazatelně ještě mnohem hlouběji. A naprosto přirozeně do dnešních dnů fungují jako prostor společného setkávání a sdílení. Radosti z pohybu, hudby i posledních drbů dne. Tancují stejně mladí jako staří, na kapely nerozmenitějšího zvuku, od tradičních harmonik přes ska, funky až po nejmodernější elektro. Žádný kožený foklór socialistických festivalů.
Bal folk se zrodil ve Francii v 70. letech a točí se převážně kolem západoevropských tanců jako jsou valčíky, mazurky, scottish, zároveň se ale nebrání do sebe nasávat třeba kruhové formy bretonské i balkánské nebo skandinávskou polsku. Značnou část balfolkového repertoáru v Čechách momentálně tvoří bretonské tance, ale neomezujeme se jenom na ně a postupně rozšiřujeme repertoár…